AC Milan - Lazio, 3 : 0
Tak se nám opět zablýskalo na lepší časy.
Toto i mnoho jiných hesel, napadaly účastníky v pořadí již pátého výjezdu na domácí zápas nejlepšího klubu na světě pořádaného naším i tímto výjezdem sílícím fanklubem RCeS.
Vše začalo již v Praze, kde vždy startuje, pod stále kvalitní taktovkou Jardy Nováka, dlouhá cesta do vysněného místa. Všichni z Prahy jedoucí náležitě dbali pokynů a stejně jako později ti z Brna i Bratislavy, obsadili svá odjezdová stanoviště v dostatečném předstihu. Tudíž náš patrák, vedený opět výbornými řidiči, klouzal bez jakýchkoliv zdržení, co do kvality dálnic nejhorším úsekem cesty do Milána, jako Alberto Tomba po ledovci. Nejinak tomu bylo i v Rakousku, takže do země zaslíbené jsme vjeli ještě za tmy. Ach jo. Zase jsme neviděli Alpy.
Itálie nás vítala lehce podmračenou oblohou. Mnozí z nás však již díky pečlivému sledování vývoje počasí věděli, že se dočkáme krásného dne. Dne, na dosavadní poměry i teplého a hlavně štědrého na sluneční paprsky. Z mírné cestovní letargie jsme byli vyvedeni až ráno na poslední zastávce, několik desítek kilometrů před Milánem. Impuls k tomu vyslal, kdo jiný, než Marek Černo, který v dokonalé masce Ronaldinha vešel společně s námi do Autogrillu. Fotoaparáty vytahovali i všudypřítomní Japonci :). Na tomto místě jsme si také definitivně potvrdili již předem avizovanou smutnou zprávu, že neuvidíme Super Maria. Psaly o tom unisono italské noviny.
Po výborné kávě, snídani a nezbytném focení s Dinhem, nastoupili jsme posilněni i odlehčeni do autobusu, v řádech desítek minut vjeli do Milána a hned na to - na San Siro. Každý pravověrný fanoušek zná ten pocit, jež okupuje tělo i mysl ihned po té, co se před jeho zraky vztyčí slavné Duomo di Calcio ( půjčuji si tímto pojmenování stadionu na San Siru od Imricha Finty ) A že jsme si, díky nešťastně značenému okolí San Sira poznamenaného výstavbou nové trasy metra, pohled na tyčící se stadion užili z autobusu do sytosti. Avšak netrvalo dlouho a páni řidiči spolehlivě parkovali na již tradičním, k západní straně stadionu přilehlém parkovišti. Pocity vzrušení se v tu chvíli smísily pravděpodobně s nedočkavostí, na druhé straně s mírnou únavou z cesty, či hladem. V důsledku toho se totiž nepodařilo udělat, na v tu chvíli úžasně prázdném parkovišti, společnou fotografii. Což nejen já vnímám, jako jednu z drobných kaněk v organizaci.
Město Milan se v duchu italských tradic teprve probouzelo do života. Přesto ustupující mraky a zvyšující se teplota okolní vyzývaly neodkladně k jeho návštěvě. Mnozí využili vzácné příležitosti a navštívili muzeum v útrobách stadionu. Byla jim také umožněna návštěva hrací plochy a šaten ( bohužel pouze těch méně pěkných-šaten Internazionale ). Nakonec se samozřejmě všichni účastníci sešli v centru města. Své dojmy z něj promítli do mnoha fotografií, jež jsou stejně jako ty ze zápasu, k dispozici především na našich Facebookových stránkách. Kromě tradičních návštěv Piazza del Duomo, Galleria Vittorio Emanuele II, či poměrně nenápadně vyhlížející budovy opery La Scala, nechyběly mnohdy i velké nákupy v Mega Store a v Milan Pointu. Samozřejmě jsme si mnozí nenechali ujít příležitost a poobědvali v místních restauracích.
Hodinou H byla pro všechny půl osmá večerní. To před branou číslo 7 vydávaly se vstupenky k zápasu. Následoval poměrně hladký vstup na stadion a pro některé první, pro ostatní stejně nádherné píchnutí u srdce. To když se po pár schodech odhalil svatostánek ve své plné, dech beroucí vnitřní kráse.
Zaujali jsme svá místa na Secondo anello Rosso a užívali si gradující atmosféru před začátkem zápasu. Spoustu focení a sdílené radosti doprovodila následovně rozcvička hráčů. Pak přivítání hlasatelem, prezentace sestav a už tady byl Rizzoli, který cca v 20:52 poprvé fouknul do rozhodcovské flétny. Popisovat zde pocity co ovládají člověka přítomného utkání milovaného AC Milan dost dobře nelze. Zkrátka. Užili jsme si to nádherně. Milan vyhrál. Většina hráčů svými výkony dala tušit vzrůstající formu. A atmosféru podtrženou 90 minut zpívajícími Ultras jsme si zalezlou za nehty i vetknutou do srdcí odvezli na mnoho dalších dní sebou domů.
Zpět do vlasti jsme se vydali zhruba hodinu po závěrečném hvizdu. Všichni krásně zmoženi spali většinu cesty s úsměvy ve tvářích. Jistě se jim zdály červenočerné sny. Bratislava nás přivítala v 10:00.
Malé shrnutí závěrem. Začnu pochvalou členům našeho fanklubu, kteří na srazu v Brně v srpnu loňského roku projevili vysokou míru citu, když vybrali tento zápas jako ústřední náplň letošního výjezdu. Z celého srdce dále děkuji a smekám před organizátory výjezdu, členy výboru našeho Fanklubu. V neposlední řadě poděkování všem kamarádkám a kamarádům z obou republik za bezproblémový průběh této skvělé akce. Raduji se z našeho přátelství. Těším se na všechna příští setkání. Forza Milan ! Forza RCeS !
Pod malou taktovkou osnovy Ivana “Zela“ Zeloviče, váš :
Miszu “Casciavit“ Drnovský
