AC Milan - Fiorentina, 0 : 2
Milí přátelé, fanoušci AC Milan.
Stejně jako Max Allegri stává během zápasů s bradou ukrývanou v dlaních, ocitám se i já sám v pozici, která mi nekompromisně krade invenci a jindy tak běžnou lehkost k psaní. Příčinou, v dobrém i špatném slova smyslu, je poslední ( rozuměj poslední v řadě ), společná akce fanklubu RCeS – výjezd na domácí utkání AC Milan. Paradoxně právě předmět tohoto článku.
Hromadná touha zrozená v březnu tohoto roku v autobuse cestou ze zápasu s Laziem, která dospěla v srpnu, na tolik vydařeném srazu v Hodruši na Slovensku – až ve výběr dalšího zápasu k navštívení, ještě v tom samém roce, byla opravdu spalující. Upřímně se přiznávám k malé skepsi. Ne, že bych přímo nevěřil, ale spíš si hůř uměl představit, že bychom v tak krátké periodě znovu naplnili autobus. Jak rád jsem byl realitou vyléčen. Díky dosavadním zkušenostem-dobrým zkušenostem, opět jsme k přepravě do Milána využili autobusovou společnost pana Hejnala. Určitě mi všichni dáte za pravdu, že na této pozici není důvod nic měnit. Vzhledem k sídlu společnosti Turismo jsme nevolili ani změnu trasy, po které se občas volá. Jedinou změnou bylo nově zvolené nástupní místo v Bratislavě. A změna to byla rozhodně k lepšímu.
Cestu na San Siro poznamenala hned v úvodu zdravotní indispozice našeho presidenta, který byl nucen v Bratislavě vystoupit a po vlastní ose se vrátit do Ostravy. Tímto bych rád i jeho jménem poděkoval těm, kteří mu v nelehké chvíli okamžitě, i když jen drobně, pomohli. Víte přátelé, i to se počítá. Vědomí toho, že jsem mezi svými, je velmi pozitivní stimul. Cesta utekla přímo neuvěřitelně. První otisky našich bot v blátivém okolí stadionu se objevily již těsně po deváté hodině ráno. Stejně jako posledně, jsme na stadionu byli první. Dokonce ještě dříve, než obsluha parkoviště. Těsně po příjezdu se podařilo něco, co minule ne. Sešli jsme se všichni na liduprázdném parkovišti před stadionem k společnému focení.
Ještě jedna neobvyklá záležitost nás „ doprovázela “ A to po celou cestu. Sympatický student žurnalistiky, který z celé naší cesty i jejího hlavního cíle – večerního zápasu, pořizoval reportáž. Po společné fotce jsme jako hlavní část chystaného dokumentu, poskytli rozhovor. Třeba budeme zase o něco slavnější. S radostí jsme samozřejmě tím pomohli i samému reportérovi Janovi.
Město Milan skýtá nebývale širokou možnost trávení času před zápasem. Všiml jsem si však, nejen u sebe, že ti zkušenější, už ani tolik neprahnout po tom utratit všechny své peníze v Mega Store. Mnozí navštívili městské pamětihodnosti, potěšili chuťové buňky jedinečnou kuchyní, či zavítali do obchodů s jiným, než fotbalovým sortimentem.
Předvečer zápasu okořenilo setkání s kamarády a členy italského fanklubu Milanclub Fiave Altogarda, kteří nechybí na žádném z domácích utkání. Budování dobrých vztahů s italskými kamarády započalo v Praze na zápase LM s Plzní. Přes drobná nedorozumění v počátcích a také díky velké trpělivosti některých z nás, se vzájemné přátelství, nebo chcete-li italsky : „ gemellaggio “ naplno rozvinulo na letošním srpnovém srazu v Slovenské Hodruši-Hámroch. Proto i vzájemné přivítání se před stadionem, mělo velmi vřelý charakter.
S Jardou jsme se těsně po šesté hodině večerní odebrali k stánku AIMC vyzvednout „ I biglietti .“ Ten se po našem příchodu nalézal v takovém obležení, že jsem na moment zapochyboval, zda vůbec stihneme v předem domluveném čase naše vstupenky rozdat. Nakonec nám necelá hodina, která k tomuto okamžiku zbývala, stačila tak akorát. Nepříjemný pobyt v tlačenici nám byl s Jardou oslazen v samotném závěru – Byli jsme odměněni opravdu srdečnými polibky od Giungii, které jsme jako pozornost, věnovali tři naše krásné nové šály.
Je zvláštní, jak Italům schází schopnost stát organizovaně řadu na cokoliv. Možná jste si všimli, ale i v takovém řeznictví si musíte vzít kupón z vyvolávacího systému, jinak nebudete obslouženi. Já dokonce udělal i úsměvnou zkušenost, to když jsem v řeznictví byl sám a obsluha trpělivě vyčkala, až si utrhnu lísteček.
Zápas samotný nemá smysl komentovat. Laskavý čtenář si již udělal úsudek sám a většinou jej i prezentoval. V diskusích na našich stránkách, v autobuse apod. Ale jak již právě i na těchto místech zaznělo, mělo smysl tam být. Užili jsme si totiž zase jednou nádhernou atmosféru. Okořeněnou krásným poděkováním Ambrovi, až dech beroucími vzkazy z Jižní tribuny a nejpříkladnějším přístupem k AC Milan v podání Kaká. Jestli jsme si už víckrát v posledních letech psali, že náš klub prochází krizí, jsme nyní velmi pravděpodobně blízko jejímu vrcholu. A to je snad dobrá zpráva ne? Já to tak cítím.
Myslím, že nakonec to byla únava z dlouhé cesty a dlouhých procházek městem, než zklamání z výsledku, co způsobilo velmi klidnou atmosféru v autobuse cestou domů. Bylo by asi troufalé spoléhat na absolutní bezproblémovost jejího průběhu. A i když všichni z pořádajících zůstávali ve střehu, malá kaňka se našla, to když jsem se asi na pět hodin rozloučil se svým batohem obsahujícím všechny ty důležité osobní věci, mezi kterými i peníze nejsou úplně na prvním místě. Vše ale dobře dopadlo. Novou platební kartu už vyhlížím v poště. A kdyby mi někdo z vás chtěl zavolat, tak telefon už je taky odblokovaný
Závěrem nesmí chybět poděkování. Řidičům za profesionalitu a trpělivost. Vám všem za fantastickou atmosféru v autobuse, za absenci větších potíží, které většinou způsobuje škaredá vlastnost zvaná netolerance. Za téměř stoprocentní plnění organizačních pokynů. Za to, že jste všichni jeli. Bylo to moc fajn.
To největší poděkování si dovolím jménem nás všech vyslovit :
Martinovi, za několikaměsíční mravenčí práci s registracemi, platbami a za hledání ( a nalezení ) ideální trasy. Jardovi za bezvadnou komunikaci s AIMC. A oběma společně s Ivanem za bezchybnou organizaci na nástupních místech.
Forza Milan !
Forza RCeS !
Váš Michal Miszu Drnovský.
