AC Milan - Inter, 1 : 1
Předposlední listopadová neděle roku 2014 patřila v Miláně derby dvou nesmiřitelných městských rivalů AC Milán a Interu. Československému fanklubu RCeS se naskytla jedinečná příležitost, když se podařilo získat lístky na toto prestižní utkání a nic tedy nebránilo tomu uspořádat již tradičný a stále více populární autobusový výjezd.
Pravidla výjezdu zůstala neměnná, tudíž trasa vedla jako obvykle, po směru Praha - Brno - Bratislava - Miláno. Z Prahy nebývá o výjezdy takový zájem a proto jsem byl letos velmi potěšený, když se nás na předem domluveném místě odjezdu sešla početnější skupinka fanoušků, než tomu bývalo v minulosti. Jsem sám opravdu zvědav, zda se tato situace bude do budoucna ještě zlepšovat nebo to bylo dáno jen vyjímečností tohoto velkého utkání. Podle jmenného seznamu jsme zkontrolovali zda jsme kompletní a následně s naším již tradičním autobusovým dopravcem Hejnal - Turismo, který nás na cestách doprovází již po několikáté, vyrazili na dlouhou cestu.
Dálnici směrem na Brno známe všichni dokonale a tak jsme si drncavou cestu krátili povídáním si s přáteli. Sdělovali si svá očekávání od prestižního zápasu a samozřejmě hodnotili ne příliš dobrou situaci klubu v této sezóně a posledních letech. Krátká zastávka nás čekala blízko Jihlavy, kde se k naší výpravě na jedné z čerpacích stanic připojila partička borců z Budějovic. Netrvalo dlouho a naše cesta se zastavila až v Brně, kde na náš příjezd již netrpělivě čekala další skipina přátel. Vřele jsme se přivítali a netrpělivě pokračovali do Bratislavy. Do metropole Slovenska jsme se dostali už v nočních hodinách, ale na výborné atmosféře a přátelském kolektivu to nebylo vůbec znát. Naskládali jsem se do autobusu a vzhledem k tomu, že autobus byl pro více osob, než bylo účastníků, mohli si mnozí dopřát nebývalého luxusu v podobě vlastní dvojsedačky.
Vyrazili jsme směr Miláno a to už v pozdních hodinách. Jako tradičně nás čekaly noční Alpy, jejichž panoramata lemovala černou oblohu prosvícenou měsícem. Osobně mám velmi rád tento úsek cesty, jelikož ve tmě vypadají tyto vrcholy ještě majestátněji. Proto nespím a kochám se noční krajijnou, tak jak jsem se během těch několika absolvovaných výjezdů již naučil. Usnul jsem ani nevím jak a probudil se brzo ráno, stejně jako všichni ostatní kamarádi. Věděli jsme, že máme to nejhorší za sebou a do Milána nám zbývá už jen pár desítek kilometrů. V nás všech se pomalu začínal probouzet adrenalin. Příjezd do Milána a netrpělivé vyhlížení milovaného stadiónu vzbuzuje pocit, který se dá jen těžko popsat. Konečně! Dorazili jsme na místo a cítili se být doma, alespoň sám za sebe to tak vždycky cítím.
Následovalo povinné focení členů fanklubu a výjezdu před San Sirem a telefonování domů svým blízkým o bezproblémovém absolvování dlouhé cesty. Další program před zápasem byl jasný. Volná zábava podle libosti, návštěva centra města a vyhlášených památek až do odpoledních hodin. Nesměla chybět ani tradiční pizza, kterou si v Miláně dopřávám při každém výjezdu. Poté nás čekala návštěva zcela nového sídla AC Milán nesoucí název Casa Milan. Zde jsme mohli navštívit restaurace, velkolepé muzeum klubu a fan shop, kde mnozí z nás provětrali své peněženky. Neskutečným zážitkem bylo, asi nejen pro mě ale i pro ostatní, nahlédnout do místnosti, kde se ukrývají všechny trofeje klubu. Tato místnost je ohromující a při shlížení ústřižků videí se slavnými okamžiky a komentáři Vám běhá doslova mráz po zádech. Před budovou Casa Milan jsme také obdrželi již s předstihem naše vstupenky na zápas a tak jsme se již v klidu mohli připravovat na večer.
Před San Sirem se začalo shromažďovat stále více lidí a podle jejich počtu se dalo usuzovat, že stadion bude vyprodaný. Naše očekávání se naplnila a po příchodu na stadion už nikdo neměl pochyb, že bude plno. Báječnou atmosféru na stadiónu opanovala perfektní chorea v obou fanouškovských táborech, což nemohlo uniknout objektivům našich fotoaparátů. Utkání skončilo nerozhodným výsledkem 1:1, ale všichni do jednoho jsme se shodli na tom, že atmosféra Derby je vyjímečným zážitkem a už jen kvůli tomu stojí za to být součástí této skvělé akce.
Po skončení zápasu jsme pomalu vyklidili San Siro a utratili svá poslední eura na stáncích před stadionem. Nikomu se nechtělo do autobusu, zvláště po tak silném zážitku, který nám tento zápas vtiskl do paměti. Pevně doufám, že toto Derby nebylo mojím posledním. Svátek fotbalu v tomto podaní opravdu nabyl svůj význam.
Jarda "pippo9" Novotný
