AC Milan - AS Roma, 2 : 1
Dalším navštíveným zápasem, na který jsme se vydali, byl duel s AS Řím. Konečně. To si řekl každý z nás, když jsme se týden před výjezdem dozvěděli přesné datum zápasu, a tím byla sobota 24.3. Nejvíc si asi oddechl Martin Šoulák, že nemusel odkládat zkoušku. :) V pátek, den před zápasem, jsme se ve večerních hodinách vydali do Brna, cesta ubíhala nad naše očekávání, a tak jsme byli v Brně o hodinu dřív. Čas jsme si krátili na přilehlé benzínce, kde jsme potkali Michala Drnovského s jeho rodinou a také Martina. Netrpělivě vyhlížíme všichni autobus jedoucí z Prahy pod vedením Jardy Nováka a v tom mi volá Ivan Zelovič, že se blíží k Bratislavě a těší se na nás. Prohodíme pár slov a najednou před námi zastaví poschoďák, jaký si Bohuš ve filmu Dědictví objednal pro své kamarády. :) Trochu nás to překvapilo, ale uvědomili jsme si, že bude v autobuse dostatek místa a tím bude zdlouhavá cesta ještě o něco pohodlnější. Zanedlouho jsme vítali už naše přátele v Bratislavě. Hlavně já Zela. :) A tak jsme se kolem půlnoci vydali kupředu italskému Milánu. Zastávky nebyly tak časté, jak na předešlých výjezdech, žádné komplikace ani nástrahy nás na cestě nepotkaly, takže cesta ubíhala poněkud rychleji. Možná někoho rušil při spaní horlivý a poněkud „unavený“ fanoušek, který si zkoušel zatím nanečisto, o to hlasitěji své milánské pokřiky. :) Začínalo svítat a my se blížili vysněné Itálii. Obloha byla bez mraků a slunce budilo přítomné účastníky výjezdu. Utichly a vyvrátily se tak spekulace o špatném počasí, spojené s našim skvělým kamarádem Ivanem.:)
Po zaparkování našeho autobusu jsme se mohli konečně kochat pohledem na náš oblíbený stadion San Siro. Focení u této krásné stavby a společná fotka nesměly chybět. Posléze jsme se vydali do města a naše první kroky po absolvování metra vedly dovnitř katedrály Duomo. I když po cestě z katedrály nás neodbytně otravovali černochové se svými náramky, dostáváme se k fanshopu Milan Store. Po nakoupení dárků a suvenýrů přichází fráze: „V Miláně jsme jednou za čas, tak proč si nedopřát dobré jídlo a pití“. A tak se přesouváme od náměstí Piazza del Duomo k nedaleké restauraci, kde si vychutnáváme pravou italskou pizzu, místní pivo a taky neobyčejnou italskou kávu. Čas utíkal, a tak byl nejvyšší čas se vrátit zpátky k San Siru. Po rozdání lístků jsme prošli kontrolami před samotným vstupem na stadion, zdolali jsme několik schodů a v tváři tvář se ocitli na hlavní červené tribuně Secondo Anello Rosso. Před začátkem utkání už byli všichni na svém místě a téměř šedesát tisíc diváků spolu s námi vyhlíželo své fotbalové ikony. První poločas probíhal trochu nervózně, poločasový stav 0:1 a výkony hlavního rozhodčího Mazzoleniho v nás trochu zanechaly rozpaky. Ale my věrní fanoušci jsme věřili a odsekl jsem do poněkud chladného milánského větru: „Dáme dva góly a můžeme jet spokojeně domů“.
Předpověď se potvrdila a obrat v podání milánských chlapců a neskutečná atmosféra se nezapomenutelně zapsaly do našich vzpomínek. Tyčku, břevno, penaltu, napínavý a hlavně vítězný zápas vidět naživo, byly pro nás důvodem k velké radosti a oslavě. Pomalu, i když neradi jsme opouštěli útroby stadionu a naše kroky mířily ještě ke stánkům s občerstvením a se suvenýry. Naši obětaví řidiči autobusu byli připraveni a tak jsme mohli vyrazit zpátky do svých rodných vísek. Na benzínce jsme ještě potkali autobus s italskými fanoušky Milána, kteří ihned poznali, že nás spojuje jeden klub a začali nám rozdávat housky, s tvrzením, že by to stejně nesnědli. :) Velice sympatické gesto. Než jsme se nadáli, byli jsme v Bratislavě, kde nastalo neméně oblíbené loučení. Ale loučili jsme se s úsměvem a s příslibem, že se uvidíme, jen jak to bude aspoň trochu možné. Opouštěli jsme Bratislavu a náš „Il Presidente“ Honza Filip pronesl: „Tak jsme cestu úspěšně zvládli“. To ještě nikdo z nás netušil, co nás zdrží na cestě do Brna. Kousek za Bratislavou nás zastavilo auto, z kterého vystoupila až na náš vkus poněkud hysterická paní s tvrzením, že kamínek letící od kola našeho autobusu, ji rozbil přední sklo. Dosud i klidný Honza si neodpustil z recese poznámku na „účet“ oné paní, která i přes nesouhlas, že se jedná o tečku na předním skle jejího vozu, opustila po chvíli náš autobus už docela klidnější. Zanedlouho jsme dorazili do moravské metropole, rozloučili jsme se s ostatními a vyrazili ke svým domovům
Za sebe mohu říct, že se tento výjezd velmi vyvedl. Setkání se skvělými kamarády v autobuse mě neskutečně naplnila. Už nyní se nemohu dočkat, až se znovu uvidím s těmito super lidmi. Touto cestou chci poděkovat všem lidem, kteří se podílí na chodu fanklubu, protože bez nich, bychom se třeba ani nesetkali a neviděli na vlastní oči náš milovaný AC Milán.
FORZA MAGICO MILAN
Lukáš Daňa
Vyprávění Michala Drnovského [pdf]
